Madeira je zvláštní svět

  

      Byla kdysi jedna horká skvrna v Atlantiku, která vytvořila asi čtyři kilometry vysoký sloup, který trčel asi dva další kilometry nad vodu, pak se různě lámal (ve zlomu Bica da Cana před asi pětisty staletími naposled) a taky explodoval kráterově (Cural das Freiras) a  dnes je tam v noci skoro stejná teplota jako ve dne. Můžeme si na něm namalovat i čáry a tečky nějakého pomyslného dělení délky asi 70 a šířky asi 35 kilometrů:

• podle čáry, která odděluje vlhký chladný sever od suchého horkého jihu

• podle  čáry, kde celá dříve sopečná Madeira praskla a vznikl zlom mezi Sao Vicente a Ribeira Brava a průsmyk Encumeada

   

     Ty tři tečky na mapce nahoře jsou hory Pico Grande a nejvyšší Pico de Arieiro (1818 m.n.m.)  a Pico Ruivo a jsou kolem kolečka údolí jeptišek (Cural das Freiras), které se v tom nepřístupném kráteru schovávaly před piráty; ti přijížděli do snad jediného místa, kde se dalo přistát, do dnešního Funchalu (čárky vpravo dole, jmenuje se podle fenyklu, který tam roste...). 

     Na severu jsou mraky, na jihu svítí sluníčko, takže to vytváří nádherné pohledy, jak se mraky valí přes kopce - tohle je z průsmyku Encumeada

 a tohle z náhorní planiny Paul da Serra

a tohle z Pico de Areeiro

      Madeira není totiž na koupání, ale hlavně na koukání, chození a já dodávám taky na ochutnávání místních dobrot.  Když se na Madeiře zkusíte vykoupat (a nejste zavřeni v hotelovém all-inclusive komplexu...ale proč byste pak jezdili na Madeiru?), pak můžete jít na Lido, veřejnou pláž, která je ze zákona zdarma a vypadá asi takto

     Na konci Funchalu je největší pláž Praia Formosa, kam se dostanete po nové promenádě

               

 kolem Zarca, oficiálního objevitele (i když první lidé tady byli dříve, jak hezky popisují jedny cestovatelské stránky) 

pak kolem příjemné restaurace s možností koupání

pak tunelem opevnění, kde šplouchají vlny z jeskyněk a hrávala hudba

 a jste na pláži.

Jenom, prosím, vezměte na vědomí, že všechny ty kameny jsou volně poletující v příbojové vlně; kdysi první pokus o vstup do vody skončil z neznalosti řadou modřin na holenních kostech... 

       Madeira je hlavně spousta kytek, rostoucích jak kolem domů, v parcích tak i volně, po celém ostrově. Co víc, kytky tam kvetou jak na jaře tak i na podzim, kdy je tam jenom větší možnost mlh a mraků než na jaře...  Když třeba jdete na Pico Ruivo

tak koukáte na kytky a dolů, pod sebe, na Atlantik...Je toho spousta 

                   

    

                      

a co teprve ve Funchalu v tržnici... Ostatně něco je i v albu...

      Členění Madeiry je i vertikální,  pod vodou žije "scabbard-fish" (pár set metrů od pobřeží dolů jsou kilometrové hloubky, kde se vyskytuje) a cestou od pobřeží nahoru můžete zažít cestu během půl hodiny přes tři klimatická pásma: od přímořských banánových palem

přes obrovské eukalyptové porosty, 

které v poledním slunci nádherně voní a občas i vydatně hoří (na NASA satelitu je vidět nejen mraky ze severu, ale také kouř z lesního požáru v roce 2012)

  

až dojedete za chvíli k borovicím a kosodřevině na Paul da Sera.

       Madeira je i o chození. Kdysi se tady žilo z políček v neuvěřitelných terasách

což IMHO vyvolává genetickou diferenciaci (vzpomeňte si, prosím, na Darwinovy pěnkavy) a krásně tvaruje postavy Madeiřanek, a to i bez cvičení... Dneska jsou políčka do značné míry opuštěná a po Madeiře chodí hlavně návštěvníci: po levadách i po jiných cestách; jejich nalezení a značení ostatně také změnilo, jak už jsem se zmiňoval o prvním pokusu dojít na Pico Grande... 

      Tak to bylo o Madeiře trochu letem světem a jednoduše, protože povídání o ostrově najdete na webu a hodně. Ale zvláštní je pro mne Madeira i tím, že jsem nikde jinde po světě neměl pocit, že právě na tomhle místě bych chtěl žít...No, nepovedlo se :-)