Prohledat tento blog

29. března 2014

Není to tak složité

jen trochu práce v kuchyni, ale je to dobré, mimochodem proto, že chuť tomu dodávají i patřičné ingredience.

Asi půl kila tučnějšího bůčku se nakrájí na kostky a osolené orestuje na pánvi případně s trochou česneku a/nebo cibule.  Tuk seberu a rozpustím v něm ještě trochu másla. Vystydlé maso včetně toho česneku (pokud ho tam dám...) rozemelu a k tomu přimelu asi 25 dkg odblaněných kuřecích jater.
 Přidám koření: tady je problém, protože si ho míchám sám a v různých poměrech a každá paštika je tedy jiná, někdy k mému žalu nereprodukovatelná... Složky tvoří mletý muškátový květ, mletý hřebíček, mletý bobkový list, mletý pepř, mleté nové koření, drcený tymián, rozmarýn,  jalovec mletý nebo drcený...A protože tahle terina je spíše hrubá, není na mazání na chleba, ale na krájení, snese docela dost koření a soli.  Promíchám to s trochou calvadosu a asi dvěma lžícemi portského. A vmíchám a promíchám vlažný tuk a míchám a míchám... Misku pak vyložím slaninou

a vliju tam hmotu, přeložím kousky slaniny a ozdobím bobkovým listem a novým kořením a nechám pár hodin či do druhého dne odpočinout, ony se ty chutě musí spojit.
A pak to dám péct. To je taky věc názoru: někdo paštiky "peče" v lázni, kdy je miska do 3/4 ponořena do vody, já preferuji pečení přímo v troubě, asi 110° a to asi 1,5 hodiny. Pouští to šťávu a tuk

a dopadne to docela dobře

A když se to nechá vychladit a nakrájí se to, je to asi takové
a jí se to s chlebem, bez chleba, s brusinkami, s čatní, jak kdo chce...Mimochodem, když to vydržíte a necháte ležet den, dva, je ještě lepší. 

A příště můžete klidně vynechat calvados a dát do té směsi kostičky špeku nebo zelený pepř nebo brusinky nebo kostičky hrušky povařené v červeném víně s hřebíčkem...Taky se můžete stát i paštikářem, což ve Francii bylo velmi úctyhodné povolání; v domě paštikáře Ragenau se konec konců odehrál slavný souboj, ve kterém jistý pan C. zahazoval svůj klobouk.   

28. března 2014

Teplý zelný salát

se dá udělat během chvíle: na drobné čtverečky nakrájená čtvrtka či půlka zelí se hodí do vařící, hodně osolené a poměrně dost ooctované vody a nechá se v ní vařit asi 5-7 minut. Tohle zimní zelí je dost tuhé, ale nesmí se to uvařit na kaši; prostě "al dente"...Vyberu ho sítkem, hodím do mísy a přidám trošku cukru a vinný ocet a dobrou sojovou omáčku podle chuti. Mezitím si na pánvičce ohřeju pár lžic olivového oleje a do něj dám po troškách mletý zázvor, kari, drcené chilli a mletý koriandr (dle preferencí) a rychle nechám osmahnout (pozor, aby nezhořklo a nespálilo se...) a vleju na zelí a promíchám. Nechám asi 5 minut stydnout a je to dobré...
  

25. března 2014

Střípek

Genealogie je o tom, že musíte mít štěstí: na archiválie i na lidi...
Prodral jsem se matrikami a našel řadu historií a příběhů a jak už člověk pro les nevidí stromy, zjistil jsem, že nevím některé věci z doby relativně nedávno minulé, týkající se mne dokonce osobně. Rodiče odešli z Prahy někdy v roce 1948 do Děčína, kde jsem se sice nenarodil, ale žil do svých čtyř let. Jak už jsou tak celky sjednocovány vyprávěním příběhů, jedna z rodinných historek tvrdí, že jsem ve svých dvou letech uměl adresu, abych se neztratil: "Štefanikova dvacet dva". A druhá, mlhavější vzpomínka na uspořádání bytu, okno do zahrady a pohled skrz nějaké zábradlí... A jak jinak najít informace, než v archivu v Děčíně.

Teď malá odbočka pro ty, kteří to nevědí:
  • všechny archiválie v Česku jsou řazeny v tzv. fondech, jejichž seznam je zde,  takže se jaksi trochu dá odhadnout o co by asi mohlo jít, protože fondy jsou organizovány podle tzv. původce, tedy jakéhosi generujícího zdroje.
  • základní archivní měrnou jednotkou je kupodivu běžný metr. Není tak jasné co se měří, protože archiválie je tvořena kartony, krabicemi, bednami, šanony, knihami...Ale prostě se to postaví do řady a sečte se to. Takže když hledáte něco o lidech v okolí Dalešic na Třebíčsku, najdete například fond
a před vámi je 17,37 běžných metrů...čehosi.
  • Aby se v tom jeden vyznal, archiváři věnovali spoustu práce tzv. inventáři fondů, tedy soupisu toho, co v tom fondu vlastně je a v jaké dílčí jednotce to je, tedy v které krabici se to najde apod. Je to vlastně něco složitějšího ale v principu podobného indexu matriky;  taky se tomu index říká... Výše je uveden inventář fondu mající 34 stran...
  • Když chcete do nějaké archiválie nahlédnout, můžete se podívat na web, kde je dnes již spousta scanů: asi všechny "mrtvé" matriky z Česka, u některých archivů doplněné i o další knihy, jako jsou kroniky, listiny, fotografie, třeba na Porta Fontium můžete hledat následující, včetně lázeňských hostů
ale to je spíš výjimka a skoro vše je uloženo v archivech off-line. Takže musíte:
    • odhadnout, jak by se fond mohl jmenovat a najít si, ve kterém archivu by měl být uložený
    • najít si stránky toho archivu a najít si kontakt na badatelnu (kdysi jsem slyšel termín "badouš" pro návštěvníka...)
    • mailem či telefonicky si tam rezervovat na určitý den místo. Teď se pytel roztrhl s námi, amatérskými genealogy a badatelny nejsou nafukovací....   
    • Pokusit se požádat správce (v badatelském listu, který se tam vyplňuje, je pro toho příjemného pána či paní uveden název "dozor" :-) o potřebné archiválie, které by vám mohl připravit. 
    • A pak ve správný den přijet na správné místo a bádat. Archiv vám obvykle poskytne latexové nebo dokonce bavlněné rukavice, protože chvíle listování znamená, že jste od prachu jako ...
    • A pokud nemáte připravené archiválie, protože nevíte, co z těch desítek metrů fondu chcete, musíte nejprve požádat o inventář fondu, zkusit vytipovat, kterou krabici byste tak mohli chtít a pak o ni požádat archiváře v badatelně. Dost často je fyzicky přítomna v budově, někdy vám řeknou, že ji přivezou do zítřka. A pak ji pro vás přivezou a otevřete ji a během deseti minut zjistíte, že to ale vůbec není ono a že jste je citýrovali zbytečně a musíte opakovat tápání a hledání a přivážení krabic zase a znovu. Jestli máte jako správce badatelny příjemnou bytost, buďte šťastni...
     Takže k tomu střípku: kde je Štefanikova 22? Pohlédneme-li na mapu Děčína,  u gůglů je to někde mezi vilkami v Boleticích a to je podle mé paměti nesmysl...

Takže musím do historie, jak se jmenovaly v Děčíně ulice v roce 1948.
Našel jsem stránky SOkA Děčín, vyhnul se nástraze, protože Děčín udává dvě badatelny (jednu Podmokly a jednu Děčín a je to přes most) a našel pana Votápka jako odborníka přes badatele a jeho mail a abych se mohl objednat; chtěl jsem najít, co bych vlastně chtěl. Z popisek fondů z Děčína jsem zjistil, že že by mne mohl zajímat fond ONV Děčín
a to hlavně proto, že jeho inventář je dokonce online na webu (tady je vidět, kolik dalo práce projít těch 161 metrů krabic popsat...) a v něm jsem našel K-26 a přejmenovávání ulic. Hurá. A ve fondu MěNV dokonce je uvedena agenda přidělování bytů, no co může člověk chtít víc...
Takže jsem do mailu panu Votápkovi popsal, co potřebuju, soustředěn na obsah jsem popletl kalendáře a termíny, na což jsem byl slušně upozorněn a po vyjasnění jsem se těšil...
Po krásném počasí dlouhou dobu v pondělí sněžilo, pršelo... Na kopci u Kamenického Šenova byl sníh (proč jsem tam jel, to je zase jiný příběh)
a dojel jsem do Děčína a našel badatelnu - je pěkná - 
vyplnil badatelský list
a měl jsem připravenu krabici z fondu K-26
Jak už to tak bývá, v konkrétním kartonu šlo hlavně o přejmenovávání ulic podle K.Gottwalda. Nic víc...
     Tak jsem s nadějí v hlase požádal o tu druhou knihu s přidělováním bytů, protože jsem doufal, že když budu hledat v roce 1948.... Pan Votápek se na mne vlídně usmál a pravil, jestli na to mám dovolenou, protože v inventáři fondu je o téhle části uvedeno asi 80 krabic a to nikoliv podle času ale podle původce, tedy podle katastru a čísel popisných..."Znáte číslo popisné"? 
  
     Jak najít číslo popisné? A jak vlastně zjistit jak se ta ulice jmenovala? Naštěstí ve stejném inventáři byly i další archiválie a to seznam domů podle vlastníků
a ten se ukázal jako ten správný zdroj. A jelikož jsem panu Votápkovi vylíčil co hledám, on se zamyslel a pravil, že v archivu mají takovou starou zasklenou mapu Děčína a tam by to mohlo...
     Listoval jsem soupisem domů z roku 1951 a jako první potěšení bylo to, že se tam vůbec Štefanikova ulice objevila; mohla se jmenovat už zase úplně jinak...A pak jsem našel co potřebuju, to vám je takový zvláštní pocit...Takže č.p. 1050.
     A pan Votápek přišel s nalezením ulice, která je nyní Čsl.armády.


Nerudova a Dobrovského zůstaly, jen ten Štefanik... A pak už se našla krabice s domem
a v tom domě

i záznam o přidělení bytu 2+1 v prvním patře z 16.3.1948
a záznam o předání bytu v červnu 1952, kdy rodiče odcházeli do Jablonce. O důvodech se také tradovala historka, možná i nějak reálná, protože jak tak člověk nakukuje a je zvědavý na příběhy, najde hned na dalším listu
Tady je to už ulice Čsl. armády, ale ono to s ní bylo složitější: nejprve Wartenbergerova
na podzim 1945 i chvíli 28.října
a pak už Štefanikova a ČSl. armády... V dokumentech se také člověk dozví, čím vším se tenkrát (jen tenkrát?) úřady zabývaly

I úředníci ONV bydleli a pečovali o majetek. Snad jen to "O.N.V. nemá námitek" měli možná jednodušší...




Z doby pozdější

Takže jsem poděkoval, rozloučil se a odjel a navigace mne dovedla k tomu domu a bytu v prvním patře vpravo, to si tedy pamatuju

a tohle je vchod

a zahrada je dvorek toho domu a tohle je to zábradlí...

A střípek je v mozaice a Děčín je pěkné město...

15. března 2014

Dva měsíce

čekám na tohle ráno, kdy mne probudily kapky deště. Miluju déšť, mlhu a vítr...
A jestli si myslíte, že jsem blázen, tak Ivan Blatný byl také:
"Jednoho večer jsem naslouchal jak pije
ze stříbra konviček můj rozčesaný sad.
Protože liják je tak krásná scenérie
a mlhu v ulicích mám nadevšecko rád..."

12. března 2014

Slepice v nudlích

je moje oblíbené jídlo, protože nedá moc práce i když dlouho trvá. Potřebujete zbytek slepice či kuřete (kostru, křídla, krky, ...ze slepice je to jídlo výraznější), který hodíte do tlakového hrnce, zalijete menším množstvím vody (ale aby se to nepřipálilo), osolíte, opepříte, onovokořeníte a dáte vařit. Dlouho, obvykle to bývají dvě až tři hodiny (Vladimír Páral tomu v jedné knížce říkal "chicken tea"). Pak odvar slijete a případně ještě necháte redukovat a dáte do něj do měkka vařit zeleninu podle chuti: třeba kořenovou, v tomhle je mrazená z Globusu, prostě co vám chutná. Zajímavé je to čistě s pórkem...  Mezitím oberete zbytky masa, vložíte do vařícího odvaru, případně dosolíte a přihodíte nudle a to tak, že dost. A uvaříte 1-3 minuty podle typu nudlí a ještě pak necháte asi 3-5 minut ležet, aby se zbytek odvaru úplně vsákl do těch nudlí. Chce to cvik, kolik čeho, já jsem měl hlad, takže na fotce to ještě úplně není...Vzhled je zvláštní, chuť výtečná...