"Jizerky jsou dneska jinak, než jak si pamatuju...". Krásný dnešní první zářijový den, všechno ve škole, s Arcem jsme se vydali na první "velký" výlet. Naplánoval jsem to na pár kilometrů: z parkoviště Mořina po Promenádní cestě a po zkratce asi v polovině cesty, za Safírovým potokem zase zpátky na smědavskou silnici.
Krásná cesta podzimní přírodou
Kousek za bunkrem je první odbočka, k Panskému domu a Pyramidě; tam jsme nešli...
Miluju Promenádní cestu, je to jak Utah v českém měřítku...
Ostatně Arco tam také lítal jako splašený...
Někde naproti Pytláckým kamenům jsem si říkal, že už by to chtělo zahnout do lesa...
Cesta se objevila, ale - na rozdíl od mých vzpomínek - byla hodně zarostlá, i když na ní bylo vidět, že tam tudy někdo nedávno prošel a tráva zůstala slehlá...Tak jsme tam zatočili....
Musím říct, že Arco se projevil jako naprosto hrdinný pes, protože asi po půl kilometru se cesta ztratila a začala se pomalu propadat do rašeliny a louží a jezírek...
...a všude popadané kmeny, přes které Arco skákal, prodíral se kosodřevinou, borůvčím...skoro všechno byla tak velké nebo větší jak on. A mne pomalu začínala strašit představa, že vpravo od cesty je velké
rašeliniště, do kterého by nebylo dobré se dostat...
A tak, proklínaje svoji hlavu a mapové podklady, doleva, přes polomy a neudržovaný prales, rezervací až k Jizerce, která pramení kousek výš....Ale to zase byla nádhera, včetně mechových koláčků...
No a po okraji vody až k mostku a silnici, na Kyselou rovinu a kolem Pešákovny, s pivkem na Panském domě až zase nahoru, na parkoviště...
