A dneska brácha vdával jednu svoji dceru, tedy jednu z mých neteří. Pamatuju ji před pár lety jako malé zlatovlasé stvoření stojící před svým obrovským rozezleným otcem a s andělsky modrýma nevinnýma očima opakující "Ano, tatínku...". No a vida, dneska se nám vdává...
Po včerejší počasové hrůze s kroupami, slejvákem, studeným větrem bylo dneska počasí jen vejce snášet. Svatý Petr tyhle dva musí mít docela v oblibě...
Nechci věřit, že si otec nevěsty v zákulisí jabloneckého divadla mnul ruce a říkal si pro sebe "one down, one to go..." nebo "a ještě tu druhou...", ale vítězoslavná matka by o tom možná svědčila...(btw - té to taky moc slušelo...)
Ženich chvíli sháněl nevěstu
ale pak mu ji tam otec předal
a obřad proběhl slavnostně, důstojně a podle práva.
A po nějaké době se všechno pozvané objevilo na Jizerce, kde nevěsta a ženich dostali jako první úkol poznat, koho si to vlastně na svatbu pozvali
což, uznávám, bylo obtížné, protože na fotkách byly nejstarší osoby ve věku cca 5 let.
A "skupina s nástroji" spustila (závidím, kdykoliv jsem vdával dceru chtěl jsem něco zahrát, ale zahnali mne...a bráchovi se to povedlo...)
a veselí propuklo...
To v pozadí je Bukovec...
Žádné komentáře:
Okomentovat