neboli nikdy neříkej nikdy protože už je tady. Byli jsme si pro něj u paní Šumberové v CHS Bonsai Shekra a jen jsem na něj šáhnul, začal ublíženě křičet...Arco je ten opatrnější, druhý v záběru...
Po rozloučení se smečkou
Po rozloučení se smečkou
celou cestu do Jablonce prospal stoickým stylem. Tady vylezl z auta a rozhlížel se, že s námi ale vůbec nic nechce mít společného a projevil vzácný talent se otočit od objektivu, jen jsem na něj namířil...
Uvítali jsme ho tedy doma a už asi zjistil, kdo tady v té hospodě vaří a krmí, takže to vypadá, že snad si budeme rozumět - zatím se navzájem prohlížíme.
Na druhé straně, než jsem se dostal k napsání tohohle záznamu, tak mám pocit, že to "občas" v titulku tohoto blogu se poněkud zrychlí...
