Prohledat tento blog

19. ledna 2011

Venku sněží

a mně se zdá, že se poslední dobou odehrává nějak moc věcí "venku". Svět se roztočil o něco rychleji, politika sviští, pomalu to připomíná tu kouli na diskotékách. A já jsem vlezl na Facebook a teď, mimo příjemné pohovoření s několika málo lidmi, to sociální síť do mne pere pod tlakem. Budu se muset podívat, kde to má brzdy - "mobil mám, abych se já dovolal,,,".
Začínal jsem si připadat, jak říkal Bilbo Baggins jako "poněkud roztaženě namazaný, takový nějaký řídký"...
Dobíjení baterek se odehrálo dnes večer v jabloneckém divadle díky otci a synovi Klánských a piánu Petrof: Johann Sebastian Bach ("když ne genialitě, tak aspoň přesnosti se od něj, sakra, můžete naučit", říkával jeden chirurg, který si ho pouštěl při operacích), Beethovenova Appassionata (kde jsou ty doby, kdy jsem si ji se Stravinského Svěcením jara pouštěl k ránu na koleji jako doping místo guarany, která tehdy nebyla) a jistý pan Frederyk Ch.: francouzsky něžný a slovansky depresivní... Jak nám říkával dvorní psychiatr matfyzu profesor Vondráček: "Jeden hezký večer je lepší než tuba diazepamu". Díky pánové ( i když Martini Rosso v divadelní kavárně také přispělo).
 

9. ledna 2011

Jsou i životní příjemnosti

jako třeba dnešní oběd.




Opeče se trocha dobré slaniny s cibulí, černý celý pepř, pár kuliček nového koření, na to kompaktnější rybu a osolit, zasypat cibulí a dát pár kousků másla. Podlít navinulým bílým vínem, aby se vyrovnala nasládlá cibule (takže spíš nějaký rýňák, z letošní sklizně to asi nebude problém (:-)). No a pak chvíli dusit a otevřené dopéct. Třicet minut celkem? S kmínovými brambory (boulderský kmín, O.) je to docela dobré, ale až když je cibule opravdu měká; makrela by to měla přežít... 

7. ledna 2011

Jsou tři chutě

na které prý člověk musí vyzrát: olivy, plísňový sýr a whisky (případně whiskey, podle toho co vám chutná). Mně chutná všechno a když jsme u těch oliv: rovná půl-lžička Provensálského koření Vitana, asi dvě lžíce olivového oleje, sůl (případně pro silné nátury stroužek česneku se solí utřený) a asi dvě lžíce bílého jogurtu umíchat a pár minut nechat odležet, pak přidat krabičku tvarohu a nahrubo drcené olivy (bez nálevu a bez pecek...). Na plátkách papriky nebo Wasy to chutná výborně. Probatum Est.
A když jsem u těch jídel, tak díky http://www.checastur.cz/ (Muchas Gracias, Gerardo...) a třeba i kachně bude Jablonec v asturijské televizi...    Celý šot někdy v březnu...  

1. ledna 2011

Jak vznikne tradice?

Myslel jsem si, že se začne přidávat "...a tradičně..." když se něco opakuje N-krát a to N > K, kde K je 5 nebo 17 nebo 11, podle vkusu a individuality...Dneska mne pan ředitel jabloneckého divadla přesvědčoval, že se tradice dá i založit a on se o to dneska večer pokusil zahájením novoročního koncertu v jabloneckém divadle, kde vystupovala Filharmonie Hradec Králové. Kdysi jsem v jabloneckém divadle absolvoval vznešeně se tvářící koncert Teplického lázeňského symfonického orchestru, který jsem s rodiči opustil po půlhodině, neb se ta hrůza nedala poslouchat; jsem navíc skeptik a tak jsem přicházel s jistou mírou odtažitosti. V ní mne i utvrdil pan ředitel divadla, který tam rozdával uvítací šampaňské a jako medvěda tam měl hejtmana Eichlera a osobně mám obavy o kvalitu tam, kde se vyskytují papaláši. Naštěstí jsem se mýlil, což s chutí přiznávám, protože večer byl krásný. Jednak tím, že je to docela slušný orchestr, německý pan dirigent Weiser mluví docela slušně česky a docela příjemně koncert moderoval a také výběrem skladeb: neopičili se po dopledních vídeňských filharmonicích, ale začali D. Milhaudem a jeho Volem na střeše a pokračovali západní Evropou až k Edwardu Elgarovi a jeho pochodům..a ty zněly ! A lidé si vytleskali i přídavky a končilo se Fučíkovým Vjezdem gladiátorů a Radeckého maršem. A myslím, že vojenské marše byly v Rakousko-Uhersku vždycky na vysoké úrovni; ostatně ty parádní přehlídky tady v té oblasti byly vždycky lepší než skutečné bojování, ne? Hezké to bylo, takže doufejme, že tradice byla založena.

...a občas se mění i letopočet


A s plnou parádou...