Prohledat tento blog

21. září 2010

Tu písničku jsem nesnášel

Maminky nás, dítek z Osady, chodily v podvečer dvakrát každý týden cvičit do místní tělocvičny - duch Sokola byl v padesátých letech ještě naživu - ale taky nacvičovaly na spartakiádu, neb nová doba se valila vpřed. A protože na Osadě bydleli strejdové zajížděči, kteří měli za povinnost s novými autobusy z Liazu najezdit nějaké zkušební kilometry, tak doprava bývala bez problémů a proto maminky zajížděly do různých vesnic předvádět, jak cvičí a vůbec se jezdilo na výlety a zpívalo se a my jako mrňata jsme jezdili sebou. Jméno Martin v té době vůbec nebylo obvyklé (to až po dvaceti letech jsem se v pražských pracích mohl uohlížet na volání mladých maminek...),  jedině v té písničce o větříku o Buchlova, Kačence a Martinovi a protože maminky zjistily, že mne to štve, když tu písničku zpívají, tak se to stalo pravidlem, že aspoň jednou při každém takovém zájezdu zazněla....

To byl asi důvod, proč jsem nikdy na Buchlově nebyl, až teď. Je to krásný hrad, krásně na kopci, nad silnicí se spoustou zatáček a tedy spoustou mrtvol motorkářů...obávám se, že tam stačí jen chvíli počkat...